TISÍC A JEDNA NOC (CZ fan page)
NEWS (novinky) |
|
RENESANCE Pojmem renesance (též renezance) je označován umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 17. století. Vyznačoval se mj. zesvětštěním, individualismem a návratem k antice.Pojem znovuzrození (rinascenza) byl poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy, které začalo na konci 13. století v Itálii, italským historikemGiorgio Vasarim v roce 1550. Pojem renesance je francouzský překlad užitý francouzským historikem Jules Micheletem a dále rozšířený švýcarským kunsthistorikem Jacobem Burckhardtem v 19. století.Během poslední čtvrtiny 20. století se někteří historikové začali vyjadřovat v tom smyslu, že renesancí mohlo být více. Uvažuje se o renesanci12. století a již zavedeným a obecně přijímaným pojmem je karolinská renesance. Dále je výraz užíván ve spojení s národními procesy v tomto období, např. anglická renesance, italská renesance atd. VZNIK Počátky renesance jsou obvykle kladeny do severní Itálie na přelomu 13. století a 14. století. Její kolébkou bylo jednoznačně město Florencie. Od 12. století vzrůstala v mnoha městech ve střední a severní Itálii prosperita obyvatelstva, způsobená především rozvojem námořního obchodu (Pisa, Janov), později též bankovnictví (půjčování peněz – Florencie) a řemeslné výroby (Florencie, Lucca). Města se postupně vymanila z nadvlády šlechty a biskupů a formovala se jako samosprávné celky – komuny. Ve městech sídlila velká část šlechty. Částečně sem přišla již v době barbarských vpádů v pozdně-antickém období. Nyní přinutily městské komuny, které postupně ovládly zemědělské zázemí města, k přesídlení další část šlechty, žijící ještě na venkově. Šlechtické rody soupeřily ve městě s významnými měšťanskými rodinami i samy mezi sebou. Postupně se však také zapojily do městského hospodářství. Peníze získané z pozemkové renty vložily do finančních operací nebo do výroby a propojily se sňatky s nejbohatšími měšťanstvem. Tak se zformovala ve většině měst vládnoucí vrstva, která požívala plných práv městské samosprávy.Hlavními příčiny vzniku tohoto uměleckého směru, resp. této doby, je hospodářský rozvoj a bohatství italských měst, které získávali díky námořnímu obchodu. Dále měly vliv nové objevy (země, vědy,…).Střední a severní Itálie s výjimkou Benátska byla sice součástí Svaté říše římské, ale málokterý z císařů tady dokázal prosadit svoji moc, a pokud ano, tak pouze dočasně. Císaři nejprve soupeřili s papeži o převahu v křesťanském světě (sálská dynastie), později, za vlády Štaufů, se pokoušeli ovládnout Itálii, ale vzbudili mezi zdejšími městy silný odpor. Na stranu odpůrců císařské nadvlády guelfů se postavili také papeži. Přívrženci císařů se nazývali ghibellini. Během těchto bojů italská města, která neustále bojovala o rozšíření svého vlivu také sama mezi sebou, sílila. Významnější z nich se zmocnila nejen svého zemědělského okolí, ale také menších měst a začala se měnit v městské státy (Florencie, Siena, Pisa, Lucca, Janov, Benátky, Milán, Ferrara, Mantova, Bologna ad.)Hospodářská prosperita měst vedla k rozvoji stavitelství a výtvarného umění. Odlišný životní styl obyvatel italských měst a zároveň relativně značná politická svoboda stály u vzniku nového typu renesančního člověka. ZNAKY
Klade se důraz na člověka, na lidský rozum a poznání a pozemský život. Renesanční člověk se vymaňuje ze středověkého způsobu myšlení tj. zájem se od Boha obrací směrem k člověku samému. Člověk se stává všestranně rozvinutou osobností. Vznikají životopisy, vlastní podobizny malířů, umělci na rozdíl od středověku podepisují svá díla. Renesance se obrací zpět k antice a antické kultuře a přebírá z ní velké množství prvků, které dále tvůrčím způsobem užívá a přetváří.
Spousta umělců byla skutečně „renesanční“, zabývali se i anatomií, optikou, technologiemi, které pak užívali ve své tvorbě. Typickým příkladem je užití perspektivy v malbě a kresbě či odlévání soch z bronzu. Přestože si renesanční umělci nárokovali u svých děl návrat k přírodě (inspirováni antikou), určitý soubor konvencí užívali. Jejich realismus se týkal hlavně užitých témat. Objevují se scény ze „všedního života“ – vzniká např. novela (povídka ze života obyčejných lidí) nebo komedie inspirovaná životem rolníků.
Dá se považovat za společný rys, i když nebylo tak velké, jak se obvykle myslí. Náboženské motivy jsou velmi časté.
Jestliže byl pro středověké umění typický univerzalismus, tak od renesance začínáme rozlišovat národní umění s jejich typickými prvky a rysy.
Pro středověk také neznámá věc. Sběratelství úzce souvisí se snahou co nejlépe poznat antický svět prostřednictvím hmotných památek, které se na italském území zachovaly v hojném počtu. Se snahou sbírat antické památky jsou spojeny i počátky archeologie.
Umění se stává politickou zbraní (notoricky známým příkladem je Masacciův obraz Peníz daně nebo Michelangelova socha Davida) a efektním prostředkem bohatých a mocných, jak se prezentovat vůči veřejnosti. Z těchto řad pochází velké množství mecenášů, jen v Itálii např. papežové Martin V., Eugen IV. nebo Mikuláš V., dále v Milánu Filippo Maria Visconti,Francesco Sfortza, v Neapoli Alfonz V. Aragonský nebo Ferdinand I. Aragonský. Stavby: Zámek Moravská Třebová, zámek Tatenice, tvrz Nemile atd. MALÍŘSTVÍ A SOCHAŘSTVÍ Na rozdíl od architektury nebo sochařství se nemohlo rané renesanční malířství inspirovat antickým uměním – z antického malířství se nic nedochovalo. Renesanční malíři se proto částečně inspirovali antickými reliéfy. Až v 16. století byly v Římě objeveny fresky v Neronově Zlatém paláci nebo v Titových lázních.
Vlivem zachovaných antických soch se sochařství stalo prvním uměním, kde došlo ke změnám směrem k renesančnímu pojetí. Objevují se od antiky poprvé volně stojící sochy. Umělci dokážou úspěšně vyjádřit dramatičnost scény (ve středověkém umění neznáme) expresivním zobrazením emocí v obličeji, gesty či zřasenou drapérií.Velkou výzvou se pro renesanční sochaře staly jezdecké sochy. Dále je navazováno na portrétní sochařství císařského Říma – objevují se busty význačných osobností. ARCHITEKTURA S potřebou prezentace nové měšťanské nobility i městského státu jako celku, se stala architektura jedním z umění, kde došlo k nejvýraznějším změnám. Renesanční architekti se opět inspirovali antickými stavbami (viz klasická řádová architektura), jejich souměrností, jednoduchostí a pravidelností proporcí, důležité je také zachování lidského rozměru u staveb světských. Renesanční architektura se tedy odlišuje od gotiky svým uzpůsobením; dílo už nemá funkci obrannou, ale spíše reprezentativní. Objevují se nové typy staveb: městské paláce a městské i předměstské vily. Vedle kamene se začaly užívat v mnohem větším množství materiály jako mramor a cihly. Hojně se uplatňuje sloupořadí, klenba a kupole a schodiště se stává samostatným architektonickým prvkem. Vzniká nový druh výzdoby fasády zvaný sgrafito. LITERATURA
Renesanční písemnictví obnovuje antické literární žánry; objevuje se tak opět komedie, tragédie či pastorála. Předlohy jsou většinou římského původu, neboť znalost řečtiny je stále vzácná. Velmi oblíbenými autory se znovu stávají Terentius, Plautus, Seneca nebo Vergilius. V poesii se výrazně uplatňuje sonet. Dalšími oblíbenými žánry byl traktát, polemika, dopis, objevují se cestopisy, životopisy a pedagogické spisy.Obecnou tendencí literatury renesanční doby je příklon k národním jazykům, a to nejen v beletrii, ale i v odborných spisech či filosofických pojednáních. Mnoho autorů však zůstává u latiny. Důležitým momentem byl vynález knihtisku r. 1450, který umožnil rozvoj knižního trhu a rychlejšího šíření myšlenek, avšak zároveň připravil postupný zánik orální tradici.Za první postavu renesanční literatury bývá často považován Francesco Petrarca (1304–1374). Významnými autory jsou např. Giovanni Boccaccio, Ludovico Ariosto, Niccolò Machiavelli,Baldassare Castiglione, Dante Alighieri v Itálii; François Villon, François Rabelais, Michel de Montaigne a Pierre de Ronsard ve Francii; Thomas More, Francis Bacon, Edmund Spenser,Christopher Marlowe a William Shakespeare v Anglii; Antonio de Nebrija, Svatý Jan od Kříže a Luís de Camões na Pyrenejském poloostrově; Philipp Melanchthon, Erasmus Rotterdamský, Hans Sachs v Nizozemí a Německu; Jan Blahoslav, Bohuslav Hasištejnský v Čechách; Mikołaj Rej či Jan Kochanowski v Polsku a ve Španělsku to byl Miguel de Cervantes. RENESANCE VE SVĚTĚ Od počátku renesance proběhlo hodně podob: Již teď obsah dnešního dílu v sekci : Parts.Jak vypadájí hvězdy seriálu dnes? Bergüzar Korel Halit Ergenç
Ceyda Düvenci Tardu Flordun
Ceyda Düvenci - Je radši herečka nebo modelka?Ceyda uvedla pro časopis Uhlojkaedm ,že její povolání je herectví a její koníček modeling ,ale prý když byla malá nevěděla že jí bude JEN KONÍČEK tolik vydělávat. =)) Ještě dodáváme pár Ceydy fotek:
Sledujete Tisíc a jednu noc opravdu pozorně?
http://doma.nova.cz/clanek/serialy/test-sledujete-tisic-a-jednu-noc-opravdu-pozorne.html.
Dokážete zhubnout tak, jako to udělala Šeherezáda?
http://doma.nova.cz/clanek/serialy/dokazete-hubnout-tak-jako-to-udelala-seherezada.html -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co víte o Onurovi z Tisíce a jedné noci?Udělejte si kvíz na doma.czhttp://doma.nova.cz/clanek/serialy/co-vite-o-onurovi-z-tisice-a-jedne-noci.html. O SERIÁLUTisíc a jedna noc je romantický seriál turecké produkce. V Evropě se vysílá od roku 2006 a od té doby nadchl na milióny diváků. Seriál tisíc a jedna noc se v České republice poprvé objevil na stanici TV Nova a sledovat ho můžete od PO-PÁ v 17:30.Když byl úspěšný, přitažlivý a na pohled drsný podnikatel Onur Aksal ještě malý, netušil, že kniha jeho nejoblíbenějších pohádek Tisíc a jedna noc předznamená jeho osud a osud jeho životní lásky. Onur rozhodně nemá srdce z kamene, ale ani nestřídá ženy jako na běžícím pásu, přestože už mu není dvacet a jeho matka Peride by si velmi přála, aby konečně založil rodinu a zplodil dědice rodinného majetku. Je stále ještě svobodný a nechává se zcela pohltit prací. Pak ale do jeho života nečekaně vstoupí mladá a talentovaná architektka Šeherezáda a Onur náhle spatří svůj bezútěšný a jednotvárný život ve skutečných barvách a zatouží po změně.Kromě toho, že je krásná, moudrá a velmi šikovná, však o ní neví vůbec nic. Netuší, s jak těžkým životním osudem statečně a úplně sama zápasí kráska, o níž sní i ve dne s otevřenýma očima. Že po tragické smrti milovaného manžela Ahmeda zůstala úplně sama a pro svého pětiletého nemocného synka Kaana by udělala všechno na světě. Jen kvůli němu nakonec dokáže překousnout ponížení a zapomenout na svou hrdost, která byla vždy její největší výsadou, a stráví s Onurem noc pro peníze, které nutně potřebuje, aby zachránila synův život.Onur si až velmi dobře uvědomuje, že jeho horoucí touhou spalované srdce patří už navždy této krásné a hrdé ženě, kterou nedokázal zlomit ani nepřiměřeně majetnickým chováním, ani nereálnými a stále tvrdšími požadavky v pracovní sféře, a dokonce ani ponižujícími poznámkami, živenými jeho stále narůstající žárlivostí.Když se později dozví, co ji přimělo, aby přijala jeho neslušný návrh, jeho zklamání, hněv a pohrdání se sesypou jako domeček z karet. Rozhodne se o lásku milované Šeherezády bojovat a zasloužit si ji. Jeden z nejúspěšnějších formátů, vyvážených z Turecka do regionů východní a střední Evropy, dosahuje vynikajících výsledků sledovanosti během prime time v Bulharsku, Chorvatsku či v Řecku. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz |
vám přináší další test o tom jestli na seriál koukáte pozorně.Test v odkazu: